Historie

Na počátku 20. století bylo poměrně běžné, že u zrodu nové školy stála obec a až později již zaběhnutá instituce přecházela pod patronát státu. Stejně tomu bylo i v mělnickém případě, a tak se stalo, že v roce 1910 vzniklo Komunální reálné gymnázium na Mělníce nad Labem. O zrod první mělnické školy, jež umožňovala získání maturity, se významně přičinil starosta města JUDr. František Valina.

A jak to v takovém gymnáziu ve školním roce 1910–1911 vypadalo a kde vůbec bylo? Vyučování nejprve probíhalo v Tyršově domě, až přibližně po šesti týdnech mohlo gymnázium využít prostory v tzv. spořitelních domech, tedy v secesní stavbě mezi budovou ZŠ Jungmannovy sady a Tyršovým domem, ovšem ve velké části objektu stále byly byty, takže gymnázium se skládalo z jedné třídy, jedné ředitelny, sborovny a jednoho kabinetu.

Do prvního ročníku se po písemných a ústních zkouškách dostalo 48 chlapců a 11 dívek, ovšem: „17. září ohlásil otec žáka Václava Novotného, že syna svého bere z ústavu.“ Celkový počet 58 studentů v jedné třídě byl i tak velmi požehnaný. O jejich vzdělávání se starali ředitel PhDr. Viktor Nejdl a učitel Václav Opatrný, kterým chodili pomáhat dva učitelé z měšťanské školy a evangelický farář.

Je namístě poznamenat, že celá řada věcí v tehdejší společnosti, byla (oproti té dnešní) jiná. Například školní rok začal 12. září bohoslužbou v kostele, což byla významná událost pro celé město, a skončil až v polovině července. Ovšem ještě výraznější rozdíl, jenž nemůžeme přehlédnout, byl ve vyučování dívek. Možnost získat maturitu totiž pro dívky na přelomu 19. a 20. století byla omezená. Jen pomalu po ně vznikaly vyšší dívčí školy či dokonce dívčí gymnázia, navíc takový pokrok si mohla dovolit pouze velká města. Mělník byl rád alespoň za nějaký posun, zakládat ještě dívčí školu by bylo nad jeho možnosti, ovšem ředitel JUDr. Viktor Nejdl souhlasil s tím, aby se zájemkyně o vzdělání učily společně s chlapci. Jejich přítomnost však musela být pouze pasivní, nesměly být dotazovány či zkoušeny.

Z rozdílů mezi tehdejší a dnešní dobou nejvíce vystupuje mělnické specifikum, za nímž stál již několikrát zmíněný první ředitel ústavu Viktor Nejdl. Ten totiž během letních prázdnin zval ve středu a v pátek studenty do školy, kde nejprve společně opakovali látku z vybraných předmětů a následně podnikli výlet – třeba na plovárnu k Labi nebo do lesů v okolí města.

Pro dnešního člověka je cenných plno zápisů v kronice gymnázia, které nám přibližují dobu a počátky ústavu, jako například tento: „19. dubna 1913: v 10 hodin oslava 200leté památky prohlášení pragmatické sankce. Žactvo shromáždilo se v kreslírně. Ředitel měl proslov, pak zapěli zpěváci II. (následující dvě slova jsou špatně čitelná) sbor ′Vlasti má′; o významu pragmatické sankce pojednal suppl. uč. Jiří Geiler. Zapěním hymny rakouských národů slavnost skončena.“

Dnes již víme, že počátek 20. století byl nádhernou dobou, časem rozvoje a vidiny hezké budoucnosti, ovšem pouhé čtyři roky od vzniku Komunálního reálného gymnázia na Mělníce začala světová válka, která odvedla několik vyučujících a později i studentů na válečné fronty: „28. června 1914: stihla do ústavu ústy prof. Opatrného přetruchlivá zvěst, že nejjasnější pan arcivévoda následník J. cís. V. František Ferdinand z Este i jasná jeho choť podlehli bezbožnému atentátu v Sarajevě v dopol. hodinách.“

Škola se snažila svůj chod udržet, i tak ji ale válka ovlivňovala v každodenním životě či občasnými citelnějšími zásahy. Toto je část zápisu z 19. listopadu 1914: „Toho dne večer přišla zpráva, že kolega Holý byl raněn do hlavy a do levé lopatky, a že leží v Plzni.“

Je potřeba si uvědomit historické souvislosti tohoto období, neboť ty nejvýrazněji ovlivňovaly život v protektorátu Čechy a Morava, tedy i na Mělníku. Když Československo přišlo o své pohraničí, které zabralo Hitlerovo Německo, posunula se hranice země až do Liběchova. To znamenalo, že i Mělník byl ovlivněn přílivem obyvatelstva, které před třetí říší prchalo. Dalším faktorem, na který nemůžeme zapomenout, je nacistická snaha vyřešit židovskou otázku a další obyvatele protektorátu buď využívat na práci nebo germanizovat.

Gymnázium se tak muselo vypořádat s množstvím změn. Jiřina Picková, mladá členka profesorského sboru, musela pro svůj židovský původ opustit školu, stejně jako někteří studenti. Byli jimi Eva Metzgerová, Hana Radnicová, Věra Steinová, Rudolf Fluss, Miloš Oplatka, Felix a Jindřich Wertheimerové. Všichni byli zavražděni v Auschwitzu (komplex koncentračních a vyhlazovacích táborů u města Osvětim). Ve výuce byl důraz kladen na němčinu, změnily se požadavky na vyučování řady předmětů, třeba historie. Vzdělávání bylo pod jařmem totalitní moci řízené z Berlína.

Ředitel Stáhlík byl odvolán, myšlenka výsadního postavení třetí říše nabývala na intenzitě, ústavu dokonce hrozil zánik. Vždyť na co by Češi potřebovali gymnázia, když gymnázia mají připravovat na studium na vysokých školách?

Již po několika letech bylo vidět, že jedenáctiletky nebyly úplně vydařeným projektem, takže došlo k jejich přeměně. Ta mělnická se rozdělila a ze středoškolské části se stala Střední všeobecně vzdělávací škola v Mělníku. Na ni také v září 1963 nastoupil Jan Palach, a jelikož to byla škola pouze na tři roky, maturoval v roce 1966.

Pokud si chceme udělat částečnou představu o tom, jaký byl život na zmíněné střední škole, můžeme využít vzpomínek na Jana Palacha. Dnešní počty žáků ve třídě se od Palachovy doby příliš neliší: „V jeho třídě bylo třicet žáků. Ale naprostou většinu tvořily dívky. V prvním ročníku bylo osm chlapců a později jejich počet klesl až na šest.“

Stejně tak i v chování studentů jsou viditelné podobnosti: „Když ho (Jana Palacha) vyučování nebavilo, klidně si četl pod lavicí knihu, o kterou měl zájem.“ Mimo toho lze najít informace, že Jan Palach dokonce chodil do školy pozdě, protože zaspal.

Avšak i dnes bychom si mohli vzít z tohoto významného absolventa příklad, že si nevymýšlel a raději řekl pravdu: „Jenže mnohým učitelům ta nefalšovaná přirozenost a přímočarost vyrážela dech. Nebyli na to prostě zvyklí. Byli zvyklí na to, že žáci lžou, a proto je vždycky podezřívali. Jenže Jan na sebe neřekl nic jiného než pravdu. Ta je odzbrojovala.“

Opusťme ovšem onu část studentského života, do níž patří pozdní příchody, psaní si poznámek ze všech předmětů do jednoho sešitu či čtení pod lavicí. Takto zajímavě na Jana vzpomínal učitel dějepisu: „Nikdy si ode mne mnoho knih nevypůjčoval, raději přišel jen na kus řeči. Nesmírně rád debatoval.“

Ke konci osmdesátých let proběhly v Sovětském svaze velké změny, které přispěly k pádu komunismu v Evropě, tedy k rozpadu východního bloku. Od léta 1989 evropský komunismus výrazně slábl a v jednotlivých státech začalo docházet k transformaci směrem k demokracii. Zaměřme se však konkrétně na Československo.

V pátek 17. listopadu 1989 došlo v Praze již k několikáté demonstraci, které se účastnili převážně mladí lidé, studenti. Tento den však byl jiný, protože ona demonstrace byla rozehnána za použití brutálního násilí. Mimoto se mezi lidmi začala šířit informace, že jeden student během zásahu bezpečnostních složek zemřel. Období od listopadu do prosince 1989 se v Československu říká sametová revoluce, což odkazuje na to, že až na úvodní střet proběhl přerod státního zřízení z komunistického na demokratický bez násilí. Symbolem těchto měsíců byla nejrůznější setkání a debaty, nikoli zbraně.

První zápis v kronikách mělnického gymnázia, který se vztahuje k sametové revoluci, je z úterý 21. listopadu: „Jako reakce na brutální potlačení manifestace studentů 17. 11. na Národní třídě v Praze se sešli studenti vyšších ročníků s požadavky stávky na podporu stávkového hnutí pražských vysokých škol a divadel.“ Od této stávky sice bylo upuštěno, ale ředitelství školy sepsalo prohlášení: „(…) které se plně staví za požadavky vysokoškoláků a odsuzuje násilí na nich spáchané.“

Emoce však byly natolik silné, že u prohlášení (které by ještě před nedávnem pro vedení školy znamenalo velké politické problémy, možná i vězení) nezůstalo: „Téhož dne se všichni studenti školy i pedagogický sbor sešli na meetingu v tělocvičně Tyršova domu (…). S nezapomenutelným projevem ke studentům vystoupil prof. Vrba, průběh shromáždění řídili sami studenti IV. ročníků.“

Od 21. listopadu se ve škole začaly shromažďovat materiály, které se týkaly událostí listopadových dnů, služba je průběžně vyvěšovala na nástěnku. Následující den se skupina studentů ze III. C zúčastnila besedy s herci Realistického divadla, kam původně měli jet na představení: „Hovor se týkal současných událostí, informací o roce 1968 z úst účastníků tehdejších tragických dnů a zejména požadavků souvisejících s odsouzením brutálního zákroku proti studentům.“

Dne 27. listopadu proběhla na náměstí Míru v Mělníku manifestace: „(…) v rámci generální stávky na podporu probíhajících změn, za obnovení demokracie v naší zemi. Jako první řečník vystoupil na improvizovanou tribunu před zcela zaplněným náměstím profesor Vrba, kterého studenti gymnázia přivítali spontánním výbuchem nadšení.“

Poslední z vybraných citací z kronik jasně popisuje život ve škole během sametové revoluce: „Druhá polovina listopadu byla na naší škole charakterizována četnými diskusemi studentů s profesory, a to často nejen v předmětech, které se k tomu přímo nabízejí, jako jsou dějepis, občanská výchova a podobně.“

Konec komunistického režimu pro mělnické gymnázium znamenal rozšíření na osmileté gymnázium, možnost navázání vazeb s lidmi z řady evropských států či změnu názvu. Mimo toho se blížily dny přestěhování z nedostačujících prostor v Tyršově ulici.

Nechť opět promluví kroniky, v nichž se vzpomíná na kalendářní rok 1996: „Letošní jaro na naší škole je celé ve znamení nadcházejícího stěhování do nové budovy. Termín stěhování se sice mnohokrát posunul, ale je už jisté, že se škola přestěhuje ještě před prázdninami. Do nové budovy se postupně přesunuje vše, co není pro výuku nezbytné, takže se učí v poloprázdných učebnách. Transport je prováděn průběžně svépomocí, tj. pomocí starších studentů, jimž velí prof. Schweigstill.“

V létě 1996 tedy gymnázium změnilo své sídlo. Nová budova obsahuje různé odborné učebny, knihovnu, jídelnu, posilovnu či tělocvičnu. V areálu školy je jezírko, u něhož je za slunných dnů možné relaxovat, ale i venkovní sportoviště s běžeckým oválem či doskočištěm. Ve stejném areálu byla v lednu 2017 slavnostně otevřena sportovní hala, kterou využívá škola i různé mělnické sportovní celky. Mimo výuky je studentům nabízena řada kroužků, například deskové hry, volejbal, basketbal, badminton, florbal, robotický kroužek, pěvecký sbor či recitace.

V současnosti stojí v čele školy paní ředitelka PhDr. Ilona Němcová, jejím zástupcem je Mgr. Michal Vejvoda. Pod jejich vedením byl profesorský sbor schopen na jaře 2020 pružně zareagovat na situaci spojenou s šířením koronaviru SARS-CoV-2. Od března až do konce školního roku byla výuka realizována s pomocí dálkové komunikace přes internet. Ve škole se uskutečnily pouze maturity, a to s využitím rukavic, roušek či speciálního plexiskla, které bylo mezi zkoušenými a zkoušejícími. 

Jarní praxe z distanční výuky se žákům i vyučujícím hodila také na podzim zmíněného roku, kdy byly týdny, během kterých opět celá škola k výuce využívala internet, ale také týdny, při nichž se určité třídy střídaly v režimu prezenční a distanční výuky. V takových případech vyučující během dne přepínali mezi výkony ve třídách a v kabinetech, používaly se roušky, při hudebních výchovách se nezpívalo a během tělocviků se chodilo na procházky (podzim 2020).